Krajina a lidé na česko-rakouském pomezí

Stálá výstava věnovaná krajině, lidem v ní žijícím, středověkému obchodu, cestování a léčitelství je umístěna ve Freistadtském pivovaru a v bývalém Bad Leonfeldenském špitálu. Výběrem zajímavostí, které je možné shlédnout, bychom Vás rádi do těchto míst pozvali.

Krajina bez hranic

Jako přírodní oblast tvoří Mühlviertel ("Mlýnská čtvrť") a jižní Čechy jednotný celek. Žulovo-rulová vysočina patří k Českému masivu a vytváří mírnou, zalesněnou pahorkatinu s drsným klimatem. Také v případě květeny a zvířeny mají obě území mnoho společného. Politická hranice mezi oběma státy tedy není dána přírodní dělicí linií. Přirozenou hranici představuje v nejlepším případě rozvodí, které probíhá severně od Freistadtu (Cáhlova). Řeky tekoucí jižním směrem, jako například Grose a Kleine Mühl (které daly tomuto území jméno), odvádějí vodu do Dunaje a dále do Černého moře. Řeky tekoucí severně od tohoto rozvodí (jako např. Vltava) se vlévají do Labe, a spolu s ním do Severního moře.

Osídlení

Území bylo v raném středověku osídleno Slovany (pozdější české obyvatelstvo) a bavorskými kolonisty, kteří se zde usadili již dříve. Místní jména ukazují právě tak na vliv slovanského osídlení v Mühlviertelu, jako na německý podíl v jižních Čechách, kde existovaly lokality a města s německými jmény. Národnostní konflikty vedly po roce 1945 k zániku zdejšího německého osídlení, takže dnešní politická hranice mezi Českou republikou a Rakouskem představuje také jazykovou dělící linii.

Příroda

Jedním ze spojujících prvků přírodního prostoru Mühlviertel-jižní Čechy je geologie utvářející krajinu. Dominuje zde žula a rula. Mírně kopcovitý terén se svažuje od vysokých hor (Plöckenstein, 1378 m) až do údolí Dunaje a Vltavy. Krajinu charakterizují skalní útvary, stejně jako viklany, malé říčky, bažiny a plochy užívané k zemědělství či lesnictví. V lesích kraluje smrk, ve vyšších polohách buk. V tomto prostoru lze nalézt i vzácnou a chráněnou zvěř a rostliny. Až do 19. století zde běžně žili i medvědi a vlci, kteří ohrožovali pocestné.

Život

V průběhu středověku vznikla v hornorakousko-jihočeském prostoru diferencovaná společenská struktura. Základem bylo šlechtické nebo církevní panství, v jehož rámci žili a pracovali závislí rolníci. Tento systém existoval až do poloviny 19. století. Teprve potom byla panství zrušena a mohl se vyvinout svobodný selský stav. Důležitou hospodářskou roli tohoto prostoru hrála (poměrně malá) města. Tvořila obchodní střediska, jejichž řemeslníci (organizovaní do cechů), zásobovali obyvatelstvo zbožím a poskytovali mu různé služby. Industrializace hrála na tomto území podřadnou roli, a tak zůstala zdejší společnost svým hospodářským zaměřením až do 20. století velmi tradiční

Zemědělci

Zemědělské obyvatelstvo bylo nesvobodné a svázané se šlechtickým nebo klášterním panstvím. V pozdním středověku bylo nejdůležitějším úkolem rozšířit oblast osídlení rozsáhlým mýcením. Rolníci museli obdělávat chudou půdu, platit vrchnosti dávky, vykonávat roboty a žádat o dovolení pro všechny důležité životní kroky. Jejich postavení bylo špatné. Pěstování lnu a chmele a domácí provozování plátenictví přinášelo jen skromné živobytí. Strava rolníků se skládala z obilné kaše, polévek, zelí a knedlíků. Maso přicházelo na stůl jen o svátcích a v neděli. Selky nosívaly šedé a hnědé oblečení, protože barvení látek bylo příliš drahé. Teprve po roce 1848 byli rolníci osvobozeni od panského břemene, což však jejich hospodářskou situaci příliš nezlepšilo. Mnoho rolníků mělo a dosud má zemědělství jako vedlejší činnost a za hlavním výdělkem dojíždí do průmyslového Lince.

Měšťané

K nejdůležitějším městům oblasti patřily v období středověku a raného novověku Freistadt, Český Krumlov a České Budějovice, kde se rozvíjela měšťanská kultura. Obyvatelé se živili obchodem a řemeslnou výrobou, byli však také úzce propojeni s okolím města zaměřeným na zemědělství. Vrstva měšťanů, či spíše občanů v moderním slova smyslu, se zde v důsledku chybějícího průmyslu vyvinula s velkým zpožděním.