Kameny jako živá součást krajiny

Mnohé skály a přírodně umístěné kameny nepřenášejí pouze sílu a energii místa, na kterém se nacházejí, ale produkují také svoji vlastní energii. Proto psychotronik Ing. Pavel Kozák zavedl pro tento druh kamenů výraz „aktilit“ (použil k tomu řecký výraz pro záři, světlo či paprsek – aktís). Jak název napovídá, jedná se o kámen, který díky schopnosti svých krystalů vytváří vlastní energii a následně ji vyzařuje do okolí. Mohou mezi ně patřit jak přírodní skalky nebo balvany, tak i lidskou rukou vztyčené či upravené megality.

Vlastnosti kamenů lépe pochopíme, když si uvědomíme jejich podstatu živých bytostí a také formu minerálů, ze kterých jsou složeny. Kmitočet bioenergie, kterou se vyznačují všechny živé bytosti, je ovšem u kamenů velmi pomalý (stejně tak jako my jsme "pomalí" ve srovnání s bytostmi astrálními). Z fyzikálních energetických projevů souvisí se vznikem energie v kamenech zejména vibrace a také určitý typ energetické rotace.

Zmíněný Pavel Kozák princip fungování aktilitu popisuje takto: ""Pokud se týká vyhledávání a napojení na zemskou energii, každý kámen má určitý dosah. Zemská energie působí na krystaly kamene tepelným a mechanickým tlakem. Jejich prostřednictvím stimuluje psychoenergii kamene, která v krystalech zpětně vyvolá vibrace potřebné ke vzniku přitažlivé síly. Ta je schopna přivést do krystalů zemskou a kosmickou energii a propojit je. Optické vlastnosti krystalů v kameni pak mohou být základem vnímání světla a obrazů krajiny, na principu vzdáleně podobném fotografickému nebo digitálními záznamu. Při průzkumech se ukazuje, že v některých aktilitech mohl být zaznamenáván a uchováván obraz, stejně jako průběh událostí, které se v blízkosti kamene odehrály."

Léčivé schopnosti kamenů jsou dány možnostmi jednosměrných proudů energií v aktivně vyzařujících kamenech. Kámen vnímá lidskou bioenergii a psychoenergii na vzdálenost několika metrů jako změnu vibrací svých krystalů, a v rámci tohoto vnímání je schopen zaregistrovat i energii neharmonickou, znamenající nemoc. Dovede reagovat a léčivě zasáhnout v lidském těle. Musíme však dodržet určitý postup, který respektuje orientaci krystalů kamene, a tím možnost jejich správného působení na naše tělo. Orientace krystalů v kameni navíc způsobuje, že se může každá strana aktilitu chovat trochu jinak. Některá strana může léčenému člověku odebrat tzv. „škodlivou“ energii, další strana kamene může člověka energeticky posílit. Ke zlepšení zdravotního stavu je však nutné proces zpravidla několikrát opakovat. Obecně platí, že pokud chceme využívat léčebnou schopnost kamenů, nikdy bychom neměli zapomenout na skutečnost, že i kámen je „živá bytost“. Stejně, jako kdybychom přicházeli k lékaři, kámen nejprve pozdravíme a vysvětlíme, proč přicházíme. Pokud obdržíme (pocitově) „souhlas“, přistoupíme do blízkosti kamene a necháme se léčit. Jakmile energie přestane proudit, poděkujeme a kámen opustíme. Všechny moudré národy za poskytnutou světem přírody dávají dárek jako obětinu (med, mléko, zrna obilí, květiny, tabák, vonná tyčinka…), ani my bychom neměli být výjimkou.

Jak kameny fungují

Kámen je tvořen horninou, a hornina je dál tvořena nerosty a minerály. Typ a množství zastoupení nerostů určují druh horniny (v případě žuly jsou hlavními nerosty křemen, živec a slída). Nerosty vznikají přechodem magmatu a vulkanických tekutin a plynů do tuhé fáze a výsledkem tohoto procesu (tzv. krystalizace) jsou krystaly. Vznik krystalů je způsoben ochlazením tekuté, resp. plynné hmoty a jejím vystavením tlaku. Dochází přitom ke snížení energie a zpomalení pohybu strukturních prvků (atomů, iontů a molekul). O tom, který nerost vznikne, rozhoduje poměr zastoupení různých chemických prvků. Strukturní prvky se nakonec „zastaví“ tak daleko od sebe, aby byly v rovnovážné poloze co do vzájemného přitahování a odpuzování. Tím je krystal hotov, a tím je také dán jeho vnější tvar.

Krystaly, které se chovají dielektricky, se vlivem vnějšího elektromagnetického pole polarizují (v určitém místě krystalu vzniknou elektrické náboje). Totéž se děje v krystalech některých nerostů (křemen, turmalín) při působení mechanického tlaku nebo tahu. Tohoto tzv. piezoelektrického jevu je využíváno jako principu mikrofonu nebo gramofonu (a protože tento jev funguje i opačně, používají se krystaly v amplionech a generátorech ultrazvuku).

Kámen se skládá z velkého množství krystalů, a tak může mechanické nebo tepelné namáhání převést na elektromagnetickou energii a naopak energie elektromagnetického charakteru může v kamenu vyvolat akustický efekt. Také světlo může kámen transformovat na jiný druh energie. Zjednodušeně řečeno platí, že funkce kamenů závisí na geometrickém tvaru jeho krystalů a za tímto geometrickým tvarem krystalů je nutné vidět geometrický tvar obecně. A to už se dostáváme k tzv. Platónským tělesům a dlouho utajované nauce, dnes označované jako Posvátná geometrie.

Dlouhodobá stabilita a neměnnost, za kterou je skryta obrovská klidová energie, umožňuje kamenu ovlivňovat své okolí a jeho nehybnost je schopnost dotovat svou energii z okolí. I s kameny lze úspěšně komunikovat. Psychotronicky lze přitom určit v jinak izotropním kamenu místo, které je určitým energetickým centrem, tzv. „srdce kamene“. Každý kámen žije svůj život a to, že na něm nepozorujeme žádné změny, je způsobeno jeho velmi nízkou vibrací, a tedy velmi „pomalým“ průběhem všeho, co se v něm spontánně děje. Ale i kámen potřebuje k životní funkci energii a jde o to, má-li ji dostatečně k dispozici tam, kde právě stojí. A protože kameny vznikají rozpadem skály nebo skalního podloží, i jejich matečné prostředí (zemská kůra a magma v hlubinách Země) tedy musí mít také formu života. Můžeme-li za určitých podmínek s kamenem, měli bychom se za ještě specifičtějších podmínek být schopni domluvit i s planetou.

Fyzikální měření zjistila, že mnohé menhiry jsou zdrojem elektromagnetického záření, ultrazvuku (především při východu Slunce) a v některých případech též radioaktivního záření. Počet kamenů a jejich geometrické uspořádání pak zesiluje celkový účinek stavby. Megality umožňovaly lidem přínos energie, a tím i léčení. Sloup energie mezi megalitickou sestavou a kosmem byl nosičem informací a druidi ho využívali k věštění. Jiné kamenné obrazce zvyšovaly úrodnost půdy. Některé kameny vnímají a zaznamenávají obraz všeho, co se v dohledu děje. Už J.R.R. Tolkien ve své knize Pán prstenů uvedl: „… kameny měly tu schopnost, že ten, kdo se do nich podíval, v nich mohl pozorovat věci vzdálené v prostoru nebo v čase. Většinou zjevovaly věci blízké jiného spřízněnému Kameni, protože každý Kámen volal ostatní. Ale ti, kdo měli velkou sílu vůle a mysli, se mohli naučit zaměřovat svůj pohled, kam chtěli… Říkalo se jim palatíry, ty, které pozorují z dálky…“

Unikátní vlastnosti kamene můžeme využívat různými způsoby, včetně léčení, mentálního spojení s jinými místy a obstarávání vizuálních i myšlenkových informací (druidové zřejmě znali způsob, jak informace do kamene vložit a jak je vyjmout). Informaci z kamene bylo možné také prohlédnout na dálku, z jiného energetického místa ležícího na některé ze spojovacích linií (sledovali tak pohyb blížícího se nepřítele?). A protože menhir má spojení nejenom v horizontále, ale i vertikále, může předávat informace i hodně vysoko nad Zemi, nebo naopak přitahovat informace z hvězd. Možná se zde nabízí myšlenka, že menhir je jakýsi „živoucí počítač“.

Energie kamenů

Druidové znali práci s energií kamenů, avšak to, kdo je skutečným (a mnohem starším) stavitelem megalitů, zůstává zahaleno rouškou tajemství. Kamenné útvary mohly být využívány jednotlivě, případně v různých seskupeních a tvarech. Nejzákladnější rozdělení kamenných útvarů je následující:

1. Sólové menhiry (překlad slova "men-hir" by mohl znamenat vztyčený/dlouhý kámen). Ve zjednodušeném vyjádření slouží menhir (který může mít například tvar "sloupu", "stély", "jehly" apod.) k propojení zemské a kosmické energie. V některých případech bývá menhir postaven jako součást kamenného kruhu, a to buď v jeho středu, nebo v určité vzdálenosti od kruhu. Největší známý menhir Mané-er-Groach (Er-Grah) v bretaňském Lockmariaqueru měřil 23 m a vážil 348 tun, po úderu blesku je bohužel padlý a rozlomený. Největší český menhir ze železitého pískovce se jmenuje Zkamenělý pastýř a stojí v poli u obce Klobuky. Známý je také zakletý mnich u Drahomyšle a Baba u Slavětína.

2. Kamenné řady různé délky, které mohou být přímé, ale také zakřivené. Řada vysílá paprsek energie ve směrech, které jí její stavitel přiřkne. Jde-li o soustavu rovnoběžných řad (rovnoběžných, nebo zakřivených), je účinek znásoben. Počet kamenných řad v bretaňských lokalitách Carnac, Kermario, Le Ménec a Kerlescan se pohybuje od 3 do 13, jejich délka od 800 do 4 000 metrů, počet kamenů se v jednotlivých lokalitách je 555 až 2934. Na našem území jsou nejznámější tzv. Kounovské řady (tzv. "český Carnac") na katastru obce Domoušice.

3. Název trilit napovídá, že se jedná o dva sloupy s vodorovným překladem (tedy trojici kamenů), tvořící tvar písmene "pí". Trility bývaly obvykle součástí rozsáhlejších staveb (svatyní nebo kruhů), jak můžeme vidět například ve Stonehenge.

4. Dolmeny jsou svisle postavené kameny (obvykle ve tvaru obdélníku), zaklenuté shora kamennou deskou. Mohou se vyskytovat osamoceně, v nevelkých skupinkách, nebo jako součást větších megalitických komplexů. V řadě z nich se při archeologickém průzkumu našly zbytky pohřbu, jedná se však až o jejich sekundární funkci. V případě, že je dolmen součástí pahorku (zasypaný hlínou), mluvíme o chodbovém hrobě (tumulus). Tzv. "Stůl kupců" v bretaňském Lockmariaqueru má desku o rozměrech 8x4 metry. Několik dolmenů je u nás možné navštívit také v oblasti České Kanady (oblast Valtínova, Terezína, Skalky u Kunžaku). Kamenná komora krytá mohylou se nachází u Hostišovic (Strakonicko).

5. Mezi nejkrásnější útvary patří kruhové útvary (cromlechy). V případě, že se jedná o několik soustředných kružnic (či oválů), označují se jako henge. Průměr kruhu i počet kamenů bývá velmi variabilní (od několika kamenů po několik set), někde bývá kruh doplněn příkopem nebo systémem jamek (možná zbytky rozpadlých dřevěných kůlů). Průměr kruhu ve Stonehenge je 31 metrů, aveburský kruh má průměr 338 metrů. "Českým Stonehenge" bývá označován novodobě postavený léčivý kamenný kruh v Holašovicích. Mezi starší nálezy patří například kruhová stavba Horní Metelsko (okres Domažlice) nebo tři kamenné kruhy v Hředlích (Rakovnicko).

6. K megalitům patří i obdélníkové kamenné stavby, které vymezovaly prostor pro posvátné rituály a ovlivňovaly například také počasí. V bretaňském Crucunu je obdélník o stranách 25,70 a 34,20 metru a poměr stran a úhlopříčky je 3:4:5. Zprávy o obdélníku na našem území pocházejí z okolí Libětic.

7. Mezi megalitické stavby musíme počítat i některé uměle navršené nebo upravené kopce, jako je Silbury Hill, Tor Hill a Dragon Hill.

Když se řekne drahokámen

Nejenom druidové, ale všichni Keltové byli okouzleni drahými kameny. Ochranné a léčivé kameny pro ně představovaly přímé spojení se světem víl a skřítků a od nadpřirozených bytostí k nim zpětně přicházely rady, jak je používat.

Mezi nejvýše ceněné drahokamy patřil křišťál, ryzí křemen, který může přeměňovat energii. Druidové se s jeho pomocí stávali neviditelnými, ale i my ho můžeme dnes používat k léčebným či meditačním účelům. Špičatý či pyramidový křišťál, postavený u obrazovky počítače, nás navíc chrání pře jejím zářením. Za nejmocnější kámen pokládali Keltové olivín, který posiluje bystrost ducha. Druidové si ho přišívali na svůj oděv jako obranu před čáry a uhranutím. V hrobech keltských knížat našli archeologové rubíny, zasazené do zbraní a do vladařských korun. Rubín, symbol hodnosti a moci, svému majiteli propůjčoval statečnost a udržoval mužnou sílu. Aby byla stromy plodné (stejně jako novomanželské páry), věšely se jim na větve měsíční kameny (adulár, selenit). Červený polodrahokam karneol byl důležitý při ochraně proti duchům a též proti blesku. Léčivý ametyst zdokonaloval paměť, ale napomáhal také mírnit následky nadměrné konzumace piva nebo vína. Podobné poslání měl i smaragd s pověstí ochránce před všemi jedy, který zdobil poháry vznešených pijáků. Amulety z jantaru chránily před zlými duchy a pokud je zesnulý dostal s sebou do hrobu jako součást vybavení, měl zajištěnu bezpečnou cestu na onen svět.

Podle druidského učení jsou drahokamy jsou „materializované světlo“. Jsou to baterie, které v sobě nasbíraly sílu slunce a duhy. Jejich konstantní vibrace má adekvátní odezvy v hmotné a nehmotné složce těla i ve vědomí člověka a stejně jako barvy nebo tóny nám kameny dodávají informace. Kameny můžeme nosit na těle, našité na oděvu nebo jako šperk, jejich energie (které jsou přenosné na vodu) můžeme vypít během léčby. Pomohou nám v meditaci, posílají světlo a těší nás svojí krásou. Pokud jim to dovolíme, dovedou nás do samého nitra naší duše.

Čerpáno převážně z knih Místa působení, Pavel Kozák, ArchET – Pyramida Zdíkov, České Budějovice, 1997 a Keltské umění léčit, Claus Krämer, Alpress, s.r.o., Frýdek-Místek, 2006