Krajánkovo putování aneb Jak krajánek Janek poklad hledal

Bylo, nebylo… před mnoha lety chodívali naší zemí od mlýna ke mlýnu krajánci. Byli to vyučení mlynáři, kteří neměli vlastní mlýn ani stálou práci. Proto podle potřeby vypomáhali někdy ve mlýně, jindy v hospodářství. Majitelé mlýnů měli cechovní povinnost poskytnout krajánkovi nocleh a stravu, případně i nějaký ten peníz na cestu. Díky novinkám ze světa býval krajánek ve mlýně vždy vítán, ale jakmile zde jeho práce skončila, musel jít „vandrem“ k dalšímu mlýnu.

Jednoho léta pracoval v Hanusově mlýně na Hamerském potoce krajánek Janek. Byl to mladík urostlý, pracovitý a nebojácný, ale (jak už krajánci bývají) chudý jako kostelní myš. Líbila se mu Rozárka, dcera blažejovského sedláka, který do mlýna jezdil pro mouku. Ale sedlák o Jankovi nechtěl ani slyšet. To tak, aby se mu holka zahodila s nějakým přivandrovalým chudákem. Janek se nemohl na Rozárku ani podívat, jinak by si šel sedlák stěžovat mlynáři, a ten by ho rovnou poslal pryč. Bylo to smutné léto. I Rozárce se totiž Janek líbil, ale o tom, že by si s ním u muziky zatancovala, mohla jenom marně snít. Kdybych tak měl vlastní mlýn, to bych mohl o Rozárčinu ruku požádat, říkal si Janek. Ale přesto se smiřoval s tím, že na konci léta půjde zase vandrem dál a možná, až se za rok vrátí, bude už Rozárka vdaná na nějakém statku, nebo snad dokonce bude měšťanskou paní v Hradci.
Pole už byla pokosená a podél cest se začaly červenat korálky jeřabin. Janek si zrovna balil uzlík, když se u vrat mlýna objevil stařeček a poprosil o trochu jídla. Mlynář zrovna nebyl doma, a tak mu dal Janek svůj díl chleba a sýra, co měl k obědu. Děda poděkoval, dal se s Jankem do řeči, a ten se mu brzy svěřil se svým trápením.
„Protože máš, Janku, dobré srdce, prozradím ti, že se v lesích pod Kunějovským kopcem ukrývá veliký poklad,“ pokýval stařeček hlavou.
Janek na něj překvapeně zíral. Chodil krajem už pár let, ale o pokladu jaktěživ neslyšel.
„To je stará historie, Janku. Tam, co dneska stojí Kačlehy, býval kdysi dvorec hradeckých pánů. Říkali mu Kateřinin dvůr, a to po dceři pana Oldřicha, která ho nechala postavit a ráda tam na léto jezdívala. Když pak krajem táhl Žižka, zapálil i dvorec. Ale povídá se, že správce stačil před husity utéct a zachránit přitom peníze svých pánů, které potom někde v lese zakopal. Mnozí lidé se je vydávali hledat, ale nikdo poklad nenašel a časem se na něj zapomnělo.“
„Vy snad víte, kde ten poklad hledat?“ kroutil hlavou Janek.
„Kdybych věděl, nechodil bych teď po chudých cestách,“ smál se děda. „Ale kdybys do Kačleh přece jenom zašel, přeptej se na Kateřinin dvůr staré vdovy Handlové. Dvorec totiž stával tam, co dneska jejich statek. Ale zdá se, že se vrací pan otec a chasa,“ ukázal stařeček prstem k cestě.
Janek se otočil, ale vůz neviděl. A když se obrátil zpátky, děda byl pryč. To jsem blázen, pomyslel si Janek, asi se mi všechno jenom zdálo…
Jenomže myšlenka na poklad mu nedala spát. Kdyby jej našel, mohl by požádat sedláka o Rozárčinu ruku. Když bylo po mletí, rozloučil se s mlynářem a vydal se na cestu. Ale tentokrát nešel po obvyklé trase. V Blažejově se obrátil k jihu a zamířil z Hospříze rovnou na Kačlehy.


» Informace, pokyny a listing naleznete na www.geocaching.com pod názevm "Krajánkovo putování" a pod číslem "GC4BZ9G".

Jak se vydat za pokladem

Co potřebujete, abyste mohli putovat v Jankových stopách? Prostředky pro navigaci v terénu, turistickou mapu oblasti, psací potřeby, oblečení do terénu a především dobrou náladu a chuť si hrát. Finální schránka je skutečným pokladem, proto si v případě výměny připravte předmět odpovídající tomu, co by v pokladu mohlo být (jakékoliv mince, kovové či bižuterní věci typu "šperk" nebo "drahé" kameny). Aby poklad zůstal i nadále pokladem chtěli bychom poprosit, abyste (s výjimkou CWG, GC, popřípadě TB) nic jiného do schránky nevkládali.

Krajánci odjakživa putovali pěšky, proto je i tato trasa určena pouze pro pohyb po vlastních nohou. Geovozidlem se můžete dopravit na výchozí místo na hrázi Kačležského rybníka, ale je třeba počítat s tím, že se pak pro svůj vůz budete zase muset vrátit (trasa netvoří okruh). Další variantou je hromadná doprava, zpáteční cestu je pak možné plánovat z Číměře, Kunějova nebo Člunku.

Je pro vás připravena asi 4 km dlouhá cesta krajinou, během níž projdete několik zajímavých míst, která před vámi navštívil krajánek Janek při svém putování za pokladem. A když budete mít oči a srdce otevřené, určitě tajemný poklad objevíte.