Kameny v krajině

Podle pozice, velikosti a účelu jednotlivých kamenů a kamenných staveb používáme různé druhy jejich označení.

Menhir (z bretonštiny men – kámen a hir – dlouhý) je samostatně stojící vztyčený kámen. Vyzařování menhiru vytváří takzvané ochranné zóny, převážně kruhového tvaru.

Jednoduchý kamenný kruh označujeme jako kromlech, zatímco více soustředných kamenných kruhů nazýváme henge. Středem kamenného kruhu s kladnou polaritou prochází vertikální energetická přímka Země - vesmír, tzv. vertikála. Plocha kruhu je tedy bez energie, zatímco kameny na jeho obvodu leží na energetické kružnici, jejíž polarita je proměnná; na kamenech kladná, ve středu oblouku mezi nimi záporná. Vně kruhu pak je pozitivní ochranné pole, jehož velikost závisí na poloměru kromlechu. Toto pole ruší geopatogenní zóny ve svém obvodu, což je také jednou ze základních fukcí při využití kromlechů - ochrana území a obytných prostorů. Další funkce kruhů závisí na jejich uspořádání. Nemají-li středový kámen, nabízí vertikále možnost komunikace s duchovním prostorem a bytostmi i Matkou Zemí. Léčení je zde pak spíše bez konkrétní specializace. Tu mohou naopak mít jednotlivé kameny v kruhu. Je-li ve středu kruhu menhir, je funkce odlišná. Středový kámen je spojen energetickými paprsky se všemi kameny v kruhu. Ty bývají obdařeny specializovanými léčivými schopnostmi. Přistoupí-li člověk ke sředovému kamenu, je jím "prohlédnut" a podle diagnózy si pak kámen vyžádá energii od konkrétního obvodového kamene či kamenů, které danou poruchu zdravotního stavu léčí, a předá ji člověku. Zvláštní pak je uspořádání, v němž hraje úlohu menhir stojící mimo kruh (např. v Holašovicích) v poměrně odlehlé poloze, přičemž je se středem kruhu spojen linií. Zde je pak zvláštní funkce, závisející na konkrétní lokalitě.

Cairn, původně keltský název „carn", znamená nahromadění kamene (francouzsky i anglicky "cairn"). Nazýváme tak megalitickou stavbu, nejčastěji mohylu chodbového typu, s kruhovým či polygonálním tvarem, vybudovanou z nasucho kladených kamenů. Charakteristické je zastřešení ve tvaru kupole a vchod tvořený z velkých svislých kamenných bloků. Mezi nejznámější cairny patří irská New Grange a ostatní mohyly v údolí řeky Boyne nebo bretaňská Cairn de Barnenez, které můžeme spatřit v jejich téměř původní podobě, zatímco jiné z nalezených cairnů se zachovaly již jen ve formě centrální chodby dolmenového typu.

Dolmeny jsou megalitické stavby, které mají svislé stěny a na nich položený strop. Jsou často považovány za stavby pohřební, a také jimi druhotně bývají, ale mají ještě další funkce. Vhodnost pohřbu je tu dána vlastností, vyplývající z funkce stropního kamene, který vytváří energetickou vertikálu, podobnou té, jakou má např. střed kromlechu. Strop přitom nemusí být zcela vodorovný, stačí i úhel 45 stupňů. Vertikála přivádí do prostoru dolmenu energii a děje se tak i u přírodních útvarů, které svým tvarem dolmen pouze připomínají. Tato síla je mimo jiné zřejmě příznivá pro uložení ostatků. Jsou však dolmeny, které v blízkosti žádné hroby nemají. Kosmická a zemská energie vertikály působí na meditujícího člověka tak, že mu poskytuje určitý typ informačního zdroje. Dá se říci, že při meditaci v dolmenu může člověk obdržet něco, co jej posune dál a výš na jeho cestě ke kosmické harmonii.

Kamenné řady se vyznačují tím, že produkují a vedou energii, která je uspořádána v jejich směru. Mezi jednotlivými menhiry, které řadu tvoří, tedy nenajdeme klasickou energetickou linii, ale pás energie, který běží nad kameny a bývá široký i několik metrů. Pás vybíhá z obou konců řady a dopravuje do jisté vzdálenosti její energii. V podstatě jsou tedy kamenné řady zařízením pro dopravu energie tam, kde chybí její zdroj nebo kde je z nějakého důvodu její zvýšená potřeba. Množství energie je úměrné počtu rovnoběžek, tedy počtu řad. Řady jsou často spojeny s dalšími megalitickými sestavami, malými kromlechy a menhiry, kterými je činnost řad možné různým způsobem ovlivňovat a řídit. Na podobném principu fungují také některé typy opevnění keltských a předkeltských sídel a svatyní, kde byla energie používána především k ochraně daného území.

Na některých místech krajiny můžeme objevit také kamenné ohrady. Jsou to plochy různé velikosti, ohraničené kamennými zídkami nebo jednotlivými kameny, přičemž se nemusí vždy jednat o pravoúhlý tvar. Bývají to víceúčelová zařízení, sloužící jako kultovní místa – svatyně, místa léčení, výuky nebo skupinových obřadů pro práci s energií krajiny.