Přírodní park Blockheide Gmünd - Eibenstein

Necelé dva kilometry od centra Gmündu se nachází jeden ze vstupů do přírodního parku Blockheide. Zdejší území o rozloze 106 ha má charakter severských vřesovišť, s březovými a borovými hájky, vlhkými loukami, rašeliništi a především se spoustou žulových balvanů a skal. Některá z kamenných seskupení leží přímo na 15. poledníku.

Zdejší žula (granit) se kdysi nacházela ve velké hloubce a tvořila základ již zmizelého variského masivu. Pozůstatkem jeho vrcholových částí jsou stávající blokové balvany, které vznikly následkem zvětrávání hornin tohoto masivu. Stejně tak se tvořila kamenná moře, kamenné řeky a jemný písek, které jsou charakteristické pro tuto krajinu rakouského pohoří krystalického původu, zvané Český masiv. Vodní nádrže s jemným pískem a současně špatnými odtokovými podmínkami napomáhaly vzniku četných bažin a rašelinišť v údolích. Velké balvany, na nichž zanechal zub času své otisky, jsou pro tento kraj typické a některé z nich, ležící jen malou plochou na skalním podloží, se nazývají Wackelsteine ("vrávorající", "viklající se" kameny), česky viklany.

Územím parku vede několik značených tras. Takzvaná Berušková cesta poskytuje na dvaceti zastaveních přehled zdejších vzácných rostlinných a živočišných druhů. Žulová stezka je přírodním muzeem věnovaným místním geologickým podmínkám. Ukazuje geologický vývoj a skladbu území severně od Dunaje, stejně jako využití zdejších čtyř druhů žuly. Najdeme tu šedobílou Herrschenbergerskou hrubozrnnou žulu, šedočerný diorit, šedomodrou aalfangskou jemnozrnnou žulu a modrou schremskou jemnozrnnou žulu. Všechny tyto druhy, stejně jako další důležité horniny Dolního Rakouska, je možné si podrobně prohlédnout, osahat a na konkrétních ukázkách kamenické práce poznat způsoby jejich zpracování a využití. Mytologická stezka seznamuje návštěvníky s nejzajímavějšími místy a kameny, které jsou opředené pověstmi a bájemi o skřítcích a čertech.

U návštěvnického centra stojí 25 metrů vysoká vyhlídková věž, která umožňuje výhled daleko do Rakouska i do Čech a při dobré viditelnosti až na vrcholky Alp. V místním informačním centru najdeme kromě expozice věnované vývoji krajiny také obchůdek a dětské hřiště s malým rájem pro horolezce, místo ke grilování, přístřešek pro posezení a drobné občerstvení.

Zajímavých kamenných útvarů je zde vskutku nepřeberně, mnohé z nich a mají své názvy a k mnohým se váže nějaká ta pověst či legenda. Ač jsme však toto místo navštívili opakovaně, máme z něj pocit jakési strnulosti, neživotnosti. Zdejší kameny jako kdyby byly mrtvé, či jen s malými náznaky "života", proudících energií. Poněkud lepší situace je v odlehlejších částech přírodního parku, také při vhodném počasí (např. po dešti), přesto se zdá, že z pohledu energií zde něco chybí...

Blockheide Blockheide Blockheide Blockheide

Legendy a pověsti

Podívejme se nejprve na "Vznik Blockheide" podle sochaře Carla Hermanna: "Při stvoření světa měl Bůh mnoho práce. Vykopal dlouhé kanály, aby jimi mohla odtékat voda, vysoké hory posunul tam, kde se mu zdály nejvíce užitečné. Zasadil stromy a keře a nakonec stvořil zvířata a člověka. Jednoho dne se vydal přes Manhartsberg (pozn.: nízký, plochý horský hřbet v Dolním Rakousku) na západ. Povalovalo se zde mnoho kamenů, což jej rozzlobilo, a tak je chtěl všechny posbírat. Zavázal proto svoji modrou zástěru, aby měl kameny kam dávat. Když se dostal až k současnému Blockheide, byla už jeho zástěra plná a řádně těžká. Zavázaná šňůrka zástěry se utrhla, kameny vypadly na zem a kutálely se jeden přes druhý. Již se stmívalo a Bůh byl notně unavený, nechal tedy kameny ležet a šel si odpočinout. Pak už na kameny v Blockheide zapomněl, a ty zůstaly na svém místě dodnes."

Kameny, které na lidi působily pozitivně, dostaly jména spojená se světci (Panna Maria, Ježíš, apoštolové, sv. Kryštof atd.), zatímco nepříznivě působícím kamenům přiřkla lidská obrazotvornost čertovské řádění - ať již jde o Čertovo lože či Čertův krajíc. K oběma zmíněným kamenům se váže několik pověstí, spojovaných také s nedalekou vesničkou Grillenstein. Její obyvatelé napálili čerta, který jim kladl léčky, aby je svedl z cesty ctnosti. Chtěl se jim dostat na kobylku a ubytovat se přímo na návsi. To se mu však nepovedlo, a když unavený hledal nocleh, padl do léčky. Jedna selka nechala schválně na šňůře peřinu, kterou lidé naplnili blechami, aby se čerta zbavili. Ten peřinu ukradl a poté, co ho blechy řádně potrápily, ji proklel. Nešťastná peřina se proměnila v kámen, dodnes stojící v parku. Dále se tu můžeme setkat se Skřítčími a Cvrčkovými kameny, s Hřibovým kamenem a několika skutečnými viklany. K jednomu z nich se váže pověst o tom, že u něj pobývala Panna Maria a kolébala zde malého Ježíška. Dominantou Blockheide je pak skalní město s množstvím obětních misek.

Pověst o balvanu svatého Kryštofa: "V době, kdy svatý Kryštof sloužil u Lucifera, spolu ti dva putovali různými kraji. Luciferovi neušlo, že je Kryštof nesmírně silný a začal se ho bát. Proto byl samá zdvořilost a neustále zdůrazňoval, jaké mezi nimi panuje skvělé přátelství. Jednoho dne došli až do Blockheide. Zastavili se u obrovského kamene, posadili se na něj a Lucifer se zeptal, zda by se takový tvrdý kámen dal přetvořit. Kryštof odpověděl, že ano a vzápětí do něj palcem vytlačil několik prohlubní. Tím ovšem pekelného knížete pořádně vyděsil. Lucifer Kryštofovi namluvil, že se musí rychle vrátit do pekla na důležité shromáždění a nabídl, že mu rovnou vyplatí mzdu. To také udělal, a pak se rozloučili. Místa, do kterých vtlačil světec své palce, můžeme dodnes vidět na horní plošině kamene v podobě misek. Místní lidé proto nazvali tento skalní útvar Kryštofovým kamenem."

Informace o parku Blockheide na oficiálních stránkách:
» www.blockheide.at

GPS: 48°46'43.081"N, 14°59'47.651"E

Poslední aktualizace:  září 2010